Until the End.

Září 2014

Žárlivost.

23. září 2014 v 20:24 | -M.
Víte, v poslední době se obvzlášť trápím nad jedním rozhodnutím. Udělala jsem dobře, nebo neudělala? Jak by to asi vypadalo teď? Stále se nemůžu vymanit ze svého světa. Za tu dobu jsem se naučila žít, ale jen poloviční život, dá se říct. A z mého světa mě nedostanou ani mí přátelé. Stále mě jen tahaj k mým pomyslným hranicím.

Nasadit falešnej úsměv, ruce z kapes, učesat vlasy, odlíčit si rozmazanou řasenku. To je už pro mě denní chleba. Někdy je prostě lepší říct, že se máš fajn, aby každej neřešil tvý problémy. Já například jsem strašně moc otevřená, a to je špatně. Vždycky jsem měla cíl, že nebudu svým soukromým životem zahlcovat okolí, kamarády, spolužáky. Ale občas se to prostě nedá vydržet, každý potřebujeme občas někoho, kdo neví o každým detailu, o každém zážitku.

Nevím, kde se tyhle texty ve mě berou. Občas se v noci prostě vzbudím a naťukám své myšlenky do tabletu. Dá se jich dobře chytit, když máte chuť psát. Čas od času si je vždycky přečtu. Všimla jsem si, že se většinou týkájí jeho. Jak mi řekl dobrý kamarád: Rovnou bys mohla napsat jeho jméno, my stejně víme o koho jde. Nebudu psát, o kom to je. Nikdy ho nechci zmínit pravým jménem, i když se mi to už možná povedlo (omylem).

Nechci promrhat svůj talent, jestli to tak můžu nazvat. Chci se z toho nějak dostat a jak jsem zjistila, tohle mi pomáhá. Cítím z toho vlastní sílu, nebo spíš bych to mohla nazvat silou vůle. Prostě ty slova dávám jinam, než bych měla. Vkládám je na web, místo toho, abych si je poznamenala do něčeho soukromého...

Ale jak by vám asi bylo, kdyby váš ex vám napsal, že se vyspal s holkou kterou jste vždycky nesnášeli a vy šílíte a nemůžete se zbavit toho obrazu v hlavě. Nebo ten pocit, když napíše, že by spal s vaší nejlepší kamarádkou od rána do večera. Možná že k němu už necítím to, co dřív, ale stále cítím náznak žárlivosti, jsem v tom místě své duše ještě moc citlivá, bolí to.
Hakuna matata. Markét xoxo

Nekonečný příběh.

6. září 2014 v 3:00 | -M. |  Přemýšlím
Bylo nebylo. Budu vám vyprávět jeden příběh. Už se v něm sama nevyznám. Byl jeden kluk, co se zamiloval do jedné dívky. Měl jí moc rád a měl potřeby jí to nějak stále dokola dokazovat. Ale ona si ho vůbec nevážila. Chtěla svobodu. Měla hlavu plnou cizích názorů. Neposlechla své srdce a šla za jiným. Byla to chyba. Později na všechno přišla.

On to myslel upřímně. Byl tam, když ho nejvíce púotřebovala a zůstával u ní i nadále. Ale jednou, v jeden srpnový den se stalo to, co by nikdo z nich nečekal. Začali se hádat. Tato hádka se táhla jeden týden. Pak byl pryč. Trvalo to dlouhou dobu, než dívka přišla na to, co doopravdy chtěla a zjistila, že už po ničem jiném neprahne. Ale jejich cesty se znovu protnuly ve chvíli,kdy člověk nevěděl, co se děje. Byl prosinec. Pár dnípřed svátky. Začalo to znovu. To dlouhé psaní. Byli si opět blízcí. Byl to on, kdo se první zeptal. Ano, milovala jsem ho, a tak jsem i odpověděla. On odpověděl stejně. A tak začala další kapitola naší knihy. Trávili spolu každou volnou chvíli, každou minutu, každou vteřinu. Ničím se nezabývali. Jen byli svý a nic jiného je netrápilo. Ale po chvíli se to rozpadlo. Jejich vztah nebyl tak pevn, jak si mysleli. Byl konec.

Byl už doopravdy navždy pryč,ale ona i tak nepřestala doufat. I tak, přes tu bolest s ním nadále trávila dny. Dny plné smutku,ale i zářivých úsměvů, krásných zážitků. Jenže jak máme být šťastní po boku někoho, koho z hlouby duše milujeme, v noci pro něj pláčeme, venku se ho letmo dotýkáme a víme, že ho nikdy nebudeme mít. Ty dny stále pokračovali. Až přišel týden "napětí a hlouposti." Najednou to byl on, ten starý kluk, do kterého se v létě zamilovala. Ten samý kluk, který ji miloval. Líbali se, leželi si v náručí, i přes to všechno byli jen přátelé.

Ale ona ví, že ho nepřestala milovat. Ona zná své city. Ona ví, jak moc ji k němu váží. Chce s tím skončit, doufá, že ji z toho dostane jiný,ale nic se nedaří.

Náš příběh nikdy nebude mít konec, nikdy se to nespraví, nikdy se to nezlepší. Naděje slábne.. Propadá se do hlubin jeji stinné duše. Končí.

Za hranicí reality

5. září 2014 v 18:46 | -M. |  Témata týdne
Za hranicí reality.
Nemůžu spát. Ty si to způsobil. Neměli jsme se do toho pouštět. Po nocích nemůžu spát. Hmatám po papíru, abych si napsala všechny ty myšlenky, které mi prolítnou hlavou, ale nezachytí se. Občas překvapím sama sebe tím, že se přistihnu, že myslím na to na co bych neměla. Kolikrát jsem se už přistihla nad tím, že myslím na něj. Jelikož v poslední době, je to už pár dní zpět se stalo pro mně něco tak významného a pro něj něco tak bezcenného. Byli jsme odloučení jen pár dnů a už je to jako kdyby jsme spolu nebyli věky. Najednou se skoro nechápeme.
Někdy jsme si cizí. Někdy jsme jen my.
A když jsme svý, nikdy to nedopadá dobře.
Pak se vždy projevý mé city a vše bude zase stejné.
Je to tak.
Vždy se vrátí.
Myslím si, že je konečně koneč, že se mi líbí někdo jinej.
Ale stačí jedno slova, jedna myšlenka.
Když zavřu oči, vidím tebe.
Jak tam stojíš na proti mě.
Je mi trochu těsně...
Ale i tak vím co bude.
A to jsme přehnali.
Tak jsem se já ocitla za hranicí reality.

Tohle nemá být nic jen mé vlastní pojetí téma týdne smíchané s aktuální situací.
Jen se zamyslete.

Hakuna Matata, xoxo Markét