Until the End.

Nekonečný příběh.

6. září 2014 v 3:00 | -M. |  Přemýšlím
Bylo nebylo. Budu vám vyprávět jeden příběh. Už se v něm sama nevyznám. Byl jeden kluk, co se zamiloval do jedné dívky. Měl jí moc rád a měl potřeby jí to nějak stále dokola dokazovat. Ale ona si ho vůbec nevážila. Chtěla svobodu. Měla hlavu plnou cizích názorů. Neposlechla své srdce a šla za jiným. Byla to chyba. Později na všechno přišla.

On to myslel upřímně. Byl tam, když ho nejvíce púotřebovala a zůstával u ní i nadále. Ale jednou, v jeden srpnový den se stalo to, co by nikdo z nich nečekal. Začali se hádat. Tato hádka se táhla jeden týden. Pak byl pryč. Trvalo to dlouhou dobu, než dívka přišla na to, co doopravdy chtěla a zjistila, že už po ničem jiném neprahne. Ale jejich cesty se znovu protnuly ve chvíli,kdy člověk nevěděl, co se děje. Byl prosinec. Pár dnípřed svátky. Začalo to znovu. To dlouhé psaní. Byli si opět blízcí. Byl to on, kdo se první zeptal. Ano, milovala jsem ho, a tak jsem i odpověděla. On odpověděl stejně. A tak začala další kapitola naší knihy. Trávili spolu každou volnou chvíli, každou minutu, každou vteřinu. Ničím se nezabývali. Jen byli svý a nic jiného je netrápilo. Ale po chvíli se to rozpadlo. Jejich vztah nebyl tak pevn, jak si mysleli. Byl konec.

Byl už doopravdy navždy pryč,ale ona i tak nepřestala doufat. I tak, přes tu bolest s ním nadále trávila dny. Dny plné smutku,ale i zářivých úsměvů, krásných zážitků. Jenže jak máme být šťastní po boku někoho, koho z hlouby duše milujeme, v noci pro něj pláčeme, venku se ho letmo dotýkáme a víme, že ho nikdy nebudeme mít. Ty dny stále pokračovali. Až přišel týden "napětí a hlouposti." Najednou to byl on, ten starý kluk, do kterého se v létě zamilovala. Ten samý kluk, který ji miloval. Líbali se, leželi si v náručí, i přes to všechno byli jen přátelé.

Ale ona ví, že ho nepřestala milovat. Ona zná své city. Ona ví, jak moc ji k němu váží. Chce s tím skončit, doufá, že ji z toho dostane jiný,ale nic se nedaří.

Náš příběh nikdy nebude mít konec, nikdy se to nespraví, nikdy se to nezlepší. Naděje slábne.. Propadá se do hlubin jeji stinné duše. Končí.
 


Komentáře

1 kůjrvnfeivnearinv | 6. září 2014 v 20:15 | Reagovat

Moc pěkný! :)

2 uz-nikdy-vic | 7. září 2014 v 14:37 | Reagovat

Děkuju :3 Od tebe to potěší :-)

3 Karolína | 16. září 2014 v 16:17 | Reagovat

Je to moc pěkná a je hezká jak v prvním odstavci mluvíš a někom ve třetí osobě ale pak se to mění v to že píšeš o sobě jako já milovala sem ho .:D ale jinak moc povedené ..:D

4 uz-nikdy-vic | 16. září 2014 v 18:29 | Reagovat

[3]:Tak za to se omlouvám..:-D Nikdy si to po sobě nečtu -_- Asi bych měla začít. :-) Díky moc :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama