Until the End.

Nové cíle?

15. října 2014 v 20:59 | -M. |  Přemýšlím
Jednou bych se chtěla podívat na svět z pozitivního pohledu, ale jak jsem zjistila mé pesimystické každodenní myšlení mi to nedovolí. Dostatečně jsem na to připravená jen po pozdním návratu domů a po rozhovoru s přáteli.

Našla jsem někoho, kdo nahradil mých dřívějších 80%. Kdo by nepochopil, každý si jednou najdeme svým 80% a vždy nám chybí těch 20%. Tak 80% opustíme kvůli 20%. A toho se bojím. Doufám, že on nebude jenom dalších 20%, ale těch 80%.

Mám toho za sebou už poměrně hodně a nechci prožít další bolest, jen psaní s ním mě těší.
Znáte ten pocit, když se jenom tak culíte na obrazovku a doufáte v to dobré? V přesně to doufám. Přijde mi, že sem se vůbec, ale vůbec nezměnila. Jako kdyby nepřišel nikdy ten před ním. Jako kdyby mě nikdo nepoučil o tom, co je naivita.
Ale co když chci být naivní, co když se "chci znovu poučit"?
Nepíšu to jenom tak. Za tu dobu strávenou s ním, s tím předchozím... Byla jsem spokojená, až moc. Proto jen doufám v to dobré a věřím v nás (dejme tomu-zas tak naivní nejsem).

Hakuna matata
xoxo Market
Hezky se spěte. :-)
 


Komentáře

1 ell | 17. října 2014 v 22:13 | Reagovat

přeju :o)

2 uz-nikdy-vic | 17. října 2014 v 22:14 | Reagovat

[1]:Díky! :-) Skype? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama