Přemýšlím o těch zprávách, co si píšeme. Přemýšlím nad jejich smyslem. Pořád si s ním píšu, celé dny. Celé dny řešíme naši úžasnou budoucnost. Dokonalejšího parťáka nemůžu najít. Kdo by nechtěl kluka, který by byl perfektní. Vezmeme se ve Vegas, nebo v Paříži, budu mít na sobě překrásný drahý šaty. Na líbánky vyrazíme do Bahamy nebo na Havaj. A budeme bydlet v Alpách, buď ve Švýcarských nebo v Rakouských. U našeho krbu se budou válet naše dvě děti, krásný a roztomilý. Holčička a klouček. Malej bude hrát s miláčkem fotbal a holčička bude se mnou píct v kuchyni. Budeme dokonalej pár, i on to tvrdí.
Dobře vím, že je to hodně naivní a když píšu hodně, myslím to tak. Jenže mně se líbí pocit naivyty. Komu by se nelíbil?

Tenhle obrázek mi poslal. Nikdy sem netušila, že z takového tvrďáka může být i romantik.
Dokonalý partner, dokonalý život.
Co víc si přát.
je škoda že už skoro nic nepřidáváš :( hezký článka a té kritiky také není moc a chybamy se člověk učí :)