Until the End.

Únor 2015

Bez názvu

25. února 2015 v 21:43 | -M, |  Přemýšlím
Jak se to stalo? Každý den se stává jedna událost za druhou. A dnes to pro mně bylo hodně napjaté a dramatické. Nejlepší kamarád a člověk, kterého beru jako bratra mě miluje. Dnes mi to oznámil.. Nedokážu pochopit to, proč zrovna já? Vždyť jsem byčejná holka..

Neříkej mi, že mi odejdeš. Pamatuješ, co si mi sliboval? Zůstaneš se mnou, navždy. Je tak bolestivé, když mi mizíš, ale já vím, že ty taky musíš odejít, jako každý.

Stačila jedna ranní vycházka v mlze, jeden víkend spolu, aby si zjistil, že mě miluješ. Bylo to perfektní, v každém detailu. Tak proč, bráško? Tenhle text je ve své podstatě jen důkazem toho, že mě to mrzí..
Je to tak šílený.

Proč si mi nedokázal říct pravdu? Připouštím, je to odvaha. Navíc, jsem zadaná holka. Ale.. Vždycky a za každých okolností mi řekl, co se mu honilo hlavou. Tohle je jedninné co si mi kdy zatajil.. A doufám že je to i to poslední..
You and me we made a vow
For better or for worse
I can't believe you let me down
But the proof's in the way it hurts
Nevím jak jinak bych měla popsat tuto bolest.. Jiná slova to nevystihují. I když odejdeš, musím ti poděkovat.. Za ty dny, za ty zprávy, za všechno.
A ZA TO ŽE SI!


Nevěřím

23. února 2015 v 21:19 | -M. |  Přemýšlím
Někdy má člověk dojem, že už všechno ztratil, že se už nic dobrého nestane.. Ale proč doufat v tento závěr? Proč jednou nemyslíme optimisticky? Nejme takový. A nikdy nebude. Vždy se na svět budeme dívat realisticky, až skoro pesimisticky. To je ten důvod, proč se nikdy nedozvíme pravej smysl života. Podle nás je všechno v háji, nic se už nespraví, zůstane to tak jak je..

Člověk může doufat v co chce, může věřit v co chce. Tak proč se nesnažit změnit svoji budoucnost? S minulostí už nic nenaděláme. Proto se na ní nemusíme ani zaměřovat, už je to pryč. ALE MŮŽE SE TO VRÁTIT.