Until the End.

I'll be brave.

27. března 2015 v 21:40 | -M. |  Přemýšlím
Fakt bych měla přestat psát tyhe řádky, čím víc řádků, tím víc jsem zamyšlená. Mohla bych psát do nekonečna o tom, jakej je tenhle svět nebo o tom jak na mě působí. Za ty roky, co si píšu takový svůj deník mám poznámek k tomuto tématu nesčetně mnoho. Nikdy se nebudu cítit zaskočena nad mými myšlenka. Už když jsem byla malá, neviděla jsem svět růžově. Viděla jsem ho jako místo, kde e lidi nemají rádi, snaží se jenom spolu přežít. Někdy se mi zná, že můžu zachytit jejich myšlenku, vždyť přece, jsme lidé a myslíme podobně.

Všichni odchází pryč. Snažili se získat co mohli, vyžrat to ostatním, jsme závistiví svině, děláme že táhneme za tým, ale každý hrajeme sám za sebe.

Blbá hra. Člověk si zvykne a ztratí důvěru. Nikdy se to už nezoraví, protože je vysoká pravděpodobnost, že přestane věřit i sám sobě. Hrozí nám to, všichni to přehlíží, všichni mlčí. Tak to si raději slíbím, že již s tím neseknu, že vydržím bojovat se svým vnitřním pocitem nezaujetí.

Nikdy nepůjdeš sám? Pitomost. Člověk jde sám celejk svůj život, tak proč by se mělo něvo změnit? Musíme otevřít oči a přestat věřit výmyslům, našemu úsudku zatemnělého díky filmům, ve kterých se skutečnost nikdy nezobrazí.

Já nevěřím lidem. Nikdy, nikomu. Je pro mě strašně těžké navázat opravdový nepředstíraný vztah s někým, kdo není v mém okolí. Umím se tvářit falešně, až moc dobře.

Všechno co jsi chtěl už je pryč. A teď se musíš stažit vyžít s tím co je a přestat se trápit tím co už není.
Neplač pro lásku, neplač pro nic. Breč jako vítěz- breč dovnitř. Mám svoji mantru.
Jednoho dne se může všechno změnit a ty nepoznáš ani kdy to bylo, kdy se to všechno začalo měnit, už třeba nebudeš stát na hranicích, na prahu cizích dvěří, když hledáš domov.

I'll be brave.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama