close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Until the End.

Open your eyes.

19. března 2015 v 21:31 | -M. |  Přemýšlím
Prosím, neříkej mi, že mě miluješ. Je to pro mě až příliš náročné. Příliš náročné na to, abych to pochopila. Nikdy to pro mě nebylo lehké. Jsem jenom člověk. Nemůžeš po mě chtít něco, co nezvládnu. Chtěla jsem zachovat to, co bylo. Né ničit si tak nádherný přátelský, pouze přátelský vztah.

Je hezké mít někoho se stejnou retardací, jakou trpíte i vy sami. Několik takových lidí jsem našla, ale čas rozhodl za nás. Teď jen doufám, že ty se nerozhodneš odejít. Byl jsi tu příliš dlouho na to, abys to všechno zničil. Zmizel beze stopy. Zrovna ty ne. Zrovna teď ne.

Dny se mění, jsou další a další. Sny se ztrácí ve zbytkách popela z předešlého zklamání. Jako malá jsem věřila na opravdovou sílu přátelství a že když věříš lidem, oni budou věřit tobě. Tímhle heslem jsem se řídila jako nikdy ničím. Byla jsem hloupá, tak hloupá!

Moji rivalové byli stále přede mnou. O krok, někdy o dva, Ale teď? Podívejte se, kde jsem. Jak jsem vám utekla. To vy jste nakonec zůstali uvězněni ve své dimenzi, ve své skreslené realitě. Tak mi neraďte, jak mám žít. Jak se mám malovat. Co mám nosit. Jak se mám chovat. Co mám dělat.

Nikdy mi nebylo nikoho víc líto, než lidí, který se cpali mě do života a přitom s ním neměli vůbec žádnou souvislost. Je to ubohý. Tak proč to přece dělat?

Žiju ve městě, kde každej dělá, jak je mu všechno fuk. Ale když je začnete rozebírat od jejich povrchní vyzáže až k jejich srdci, duši, zjistíte, že není člověk, který by o druhém neřekl kde co. Jsou tu lidi, co si myslí, že jdou jiná liga. Že jdou něco víc. Jim ale nevisí nad hlavou gilotina. Nemají u zadku dynamit. Narozdíl od nás. Každý den je vídám na ulicích, s cígem v držce, flaška vodky v rue. Co si má pak člověk myslet? A když si představím situaci mých rodičů. V takovým prostředí vychovávej dítě, ještě lepší jich mít víc.
Koukám se jak se od gymplu valí banda mých kamarádů a říkám si jen, jak mohlki takhle skončit i oni.

Uvědomuju si, že někdy do této skupinky zapadám i já. Ale já si to umím přiznat, narozdíl od těch expertů, který si neumí už vůbec přiznat pravdu. O mě se říká hodně věcí, jedna z nich je, že si tu pravdu neumím přiznat. Že jsem smažka (s drogama jsem nikdy neměla nic společného.) a podobný věci, Samý kecy! Na nic víc se nezmůžou, protože na mě nic nemaj.

No jo no, někteří lidé se nezmění.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama