Until the End.

Po návštěvě psychiatra

19. prosince 2015 v 23:53 | -M. |  Záznamy
ZÁZNAM
15. PROSINCE
7:03
Musím jet autobusem, paráda. Je půl šesté ráno, moje oči jsou rozespalé a hlava se sotva drží na krku. Už i rodiče o mě ztratili zájem. Nedokážou se o mne postarat. Koukám z okna, je ještě tma. Včera mi naši povědlěli, že je v rodině psychická nemoc. Kéž by jedna. Musím se dostavit k psychiatrovi! PSYCHIATR. To jsem chtěla bát já, ne psychopat.

Auta jezdí okolo okna, lidi teprve vstávají do práce a dávají si teplou kávů, usmívají se na své děti a partnery. Mě všichni opustili. Dlouho jsem se necítila tak odtažitě. Zklamání ze života a deprese, ze kterých mě nevtáhnou ani prášky. Výborná volba, jak si užívat. je to jak pod vlivem drog.

Soužití s rodinou a mým přítelem nebylo nikdy lepší. Snažím se to před ním zakrývat. Jak dlouho bude trvat, než na tohle mi přijde?

Konečně konec drncání. Něco pozitivního! Vyšlo slunce a mlha se pomalu rozplývá. První důvod k úsměvu při zasmušelém dni.


9:15
Vcházím do ordinace. Jako by se mi vybavily záběry a scény z filmů. Tak dlouho jsem tu nebyla. Pohledem zamířím k vypolstrovanému křesílku a posadím se do něj. Je mi nepříjemné na kůži, určitě budu mít vyrážku.

,,Zdravím." řekla jsem trpce a drze, jako kdybych nestála o cizí pomoc, což je svatá pravda.
Podává mi ruku. Ale já si tu svou držím u těla.
,,Má***á?" odmlčel se. ,,Vzpomínám si."
Proběhl mi mráz po zádech. Jak já toho chlapa nesnáším. Vzdorovitě se odsunu i s křesílkem do rohu a odmítám spolupracovat, ale co mi nakonec zbyde?

Po našem né zrovna příjemném rozhovoru plného otázek na tělo se něco objevilo, asi. Jezdím k němu na vyšetření jednou až dvakrát do roka, jsou to tedy spíše testy, než obyčejná terapie.


,,Jak silné máš predispozice k sebevraždě?" zadíval se na mě, dlouze a nálehavě.
,,Nekoukejte tak na mne, nesnáším přímé pohledy." bylo slyšet mé rozhořčení.
,,Vyhrň si rukávy." a nastalo ticho.

14:00
Konečně doma. Už nikdy se tam nechci vrátit! Jdu po schodech, v ruce dopis určen rodičům, ne mě. Kéž bych věděla, co je tam psáno. Vysypu obsach kapes na stůl a hledám poslední antidepresivum, loknu si vody a čekám, kdy se mi v hlavě vytvoří ten slibný plot ráje.

16:12
Táta otevírá dopis a já pociťuji návaly horka a chladu. Nedokážu se soustředit. Vevnitř je má diagnóza. P R O B O H A.

...Vaše dcera trpí jednou z bipolárních poruch, konkrétně maniodepresivní psychózou. Rozhodl jsem se ji předepsat samoléčbu. Instrukce:... Tato porucha je dědičná.

Nikdy předtím jsem nezažila silnější pocit beznaděje.
Happy end
 


Komentáře

1 neřeš | 2. ledna 2016 v 20:37 | Reagovat

Piš častěji :) super články

2 Lenka | 9. března 2016 v 16:42 | Reagovat

Proč už si 3 měsíce nic nenapsala ?

3 UŽ niky VÍC | 11. června 2016 v 13:52 | Reagovat

hezky píšeš Markéto Mácová

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama