Until the End.

Lék i jed

6. ledna 2017 v 17:20 | -M. |  Přemýšlím
Tohle jsem já. Malá, zabšklá(?), ctižádostivá dívka, která škemrá o trošek tvojí pozornosti. Je to jen drobný útržek pravdy o tobě a o mě. Jak malé neznalé dušičky spolu soupeří o dominantu. Chci zbourat zdi ega a být jen sama s tebou, s tím, kdo doopravdy jsi.
Slib mi, že zapomeneš na včerejšek.

Koukám zmateně z okna a přemýšlím nad tím, jak si to vlastně kdy se mnou myslel. Topím se v posledním zbytku naděje. Zrychleně dýchám. Sleduju mraky, jak postupně zakrývají poslední paprsky chladného zimního slunce a rosvicují se lampy. TMA. Ty ledové vločky sněhu mají perfektní vlastnost. Chladí mou horečku. Horečku lásky? Horečku vášně?
Asi je moc pozdě na záchranu.

Buď se mnou dnes v noci.


Je jasný, co chce moje srdce. Chce tebe, to mé dvojče. Vidět sebejistý úsměv, široká ramena a oči s jiskrou, která vím, že patří mně. Jak víš, že to je pro tebe, že nemyslí na jinou? I kdyby pro jinou, nesundám své růžové brýle. Láska je jedinné, co je lék i jed.
Lék i jed.

,,Zůstaň, sedni, mlč. Mysli. Vím, že mě miluješ. Vím, že trpíš. Vidím ti to na očích, nemusíš ronit slzy jak hrachy."
Co je pro mě láska? Pocit osobního vítězství,ne? Už dávno ne. JE TO CÍL.
Markéto, mluv sama za sebe, co je pro tebe láska? Sebevražda.

Slyšíš ten zvuk? To jsou tvé kroky na mých schodech.

Nesoudi mě za eseje, je to jen zlomek toho, co neumím. Jsem jen další chyba ve tvím dokonalém světě, kde se přesto hraje píseň o nás dvou. Věřila jsem, že když se napíše znovu, bude jiná, lepší. Paličáci, jeden jako druhej. Budeme zkoušet štěstí dokud to půjde.

Poslední diktát?

 


Komentáře

1 #legend | 11. ledna 2017 v 17:33 | Reagovat

Jako vždycky krásný ❤ všechno bude dobrý, uvidíš 🙈😚

2 M | 23. ledna 2017 v 11:51 | Reagovat

[1]: To doufám. ☺

3 | 25. ledna 2017 v 21:32 | Reagovat

Achjo co s tebou

4 M | 19. března 2017 v 22:18 | Reagovat

[3]: mě se ptej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama