Until the End.

*LUSK*

4. ledna 2017 v 20:56 | -M. |  Přemýšlím
Doufala jsem, že už nikdy nebudu muset sem nic napsat. Doufala jsem, že to bylo naposledy, co jsem byla nešťastná a zmatená. Na chvíli jsem měla dojem, že je všechno ok, ale novinka! NENÍ.

Možná je dobře, že je to pryč, že už nemusím nic tajit. Před sebou nebo před nikým jiným. Netušila jsem, jak vlastně náročné to může být. Zvyklá na jeden režim a teď se vzpamatuj!


*LUSK*

Rozkoukávám se po světě utrápených duší. Kráčím po chodníku prázdné ulice, zvuky šumění motorů aut se nesou z dálky. Ticho mě nedokáže uklidnit. Pálím poslední cigaretu a slepě koukám na rozmazanou rtěnku na filtru. Rozjímám o tom, co bude dál.

Najdu v sobě odhodání jít dál? Cítím jizvy, drhnu je. Zima se mi dostává pod kůži, klepu zuby. Přemýšlím o úprku domů. Kde je vlastně doma?
Ticho venku, hlas v duši. Ajaj, začíná se projevovat svědomí.

Řekni mi, že mě miluješ, jen jednou.
Dostat se do tvé náruče, naposledy. Vím, že tě nemohu prosit, aby si zůstal. Nechávám oči otevřené, vím, že to tak má být.

Poslední rok, v divočině, v trápení.




 


Komentáře

1 Alexandra | Web | 4. ledna 2017 v 21:16 | Reagovat

možno v inej situacii, teda asi určite, ale cítim sa veľmi podobne občas..napriklad dnes. bude dobre

2 M | 9. ledna 2017 v 15:00 | Reagovat

[1]: Pozitivní fakt je, že ze dna už to jde jen nahoru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama