Until the End.

Květen 2017

Když se nikdo nedívá

25. května 2017 v 23:24 | -M. |  Přemýšlím
Tak sleduji, jak mizí poslední kousky mojí střízlivosti a utápím se postupně v alkoholu a vlastním žalu. Naprosto zlomená svým vlastním osudem. Zhrzená sama sebou do sebe leji další pití, co to je? Z mého života se stala troska. Když si vzpomenu, z čeho všeho jsem mohla mít radost, chce se mi opět plakat. Dokážu po takovém množství slz?

Odcházím z domu, obouvám boty, beru klíče. Musím si je brát, když se nechci vrátit? Najednou mě pohlcuje světlo pouličních lamp, pár hvězd jemně problikává na obloze a já se toulám dál v ulicích, co mlčí. To ticho je jedna z mála věcí, co mě dokáže uklidnit. Vítr mi zafoukal přímo do tváře, až se mi rozklepaly zuby. Mlčím- stejně se nezmůžu ani na půl slova.

Stíny se rozplývají na čerstvých kalužích a vítr mě najednou začíná spíše hladit. Pozitivní změna, nebo jen začnám propadat ještě více své úzkosti? Hladí a objímá mě. Náhle si začínám uvědomovat, jak moc mi chybí vřelý lidský dotyk. Jen ta myšlenka toho, že alkohol mi začíná být bližší než mí přátelé. Mám já je ještě vůbec? Musím věřit, že ještě stále ano.

Jako by se mi vytratila všechna láska. Jediné, co miluji je můj přítel alkohol. Toulám se toulám, noha přes nohu, jakoby se každou vtěřinu s každým mým krokem vořed střídala i nálada.

Takhle to má být?

Jsem jen malá porouchaná dušička,co hledá náplast na dobrovolně způsobené rány a doufá, že ji první déšť chladných slz nestrhne. Kde mám svou náplast?

Najednou jakoby mi zmizela důvěra v sama v sebe. Slza za slzou padá k zemi, tak jak to bývá. A už vím, že toho moc ve své krátké budoucnosti nezvládnu.

Vracím se domů, ale podbízí se mi otázka: "kde mám doma?"
Nemám doma.
Je to jen místo, kde musím trávit čas, s lidmi, kteří mě neberou takovou, jaká jsem nebo jsem chtěla být.
Jasný, to zoufalství v mojí duši, ukamenujte mě!
jen jsem chtěla žít po svém, ne trpět kvůli předsudkům.

Uhrančivý pohled. Provedla jsem něco?
A pravda, vždycky se u mě něco najde, není to tak? Za co mě odsoudili tentokrát?
NEZTRÁCEJ HLAVU, ŽIVOT JE JEN PEKLO, PAK UŽ JE JEN NEBE.
Pro K.