Until the End.

Nevítaná setkání

18. června 2017 v 22:55 | -M.
Vlastně si už ani nevybavuju, jaký byl pocit ležet ve tvé náruči. I když, 'jeden vystřídal druhého'. Život dává, život bere. Vzal mi tebe, ale jako vždy se mi nabízí otázka. Je to dobře nebo špatně? Stejně se bojím, že nevědomky budu hledat někoho, jaký si byl ty.

Asi je to velká chyba, přemýšlet zase o tobě, ale není to moU vinou. Kdyby si mi nelezl na oči, kdyby ses přede mnou neukazoval a nevystavoval, nevěděla bych o tvé existenci. Musím se ale přiznat, zabolelo mě dnes tě vidět, jak se usmíváš od ucha k uchu a tak zvláštně koukáš přes dav lidí a já stejně vím, že pozoruješ mě.

Vzpomínáš si, jak jsme se naposledy náhodou potkali? Zvláštní to situace. Ty vzájemné pohledy, bolest v očích. Jsme skrze sebe zranitelný. Dvě raněné srny běhající v lese ve snaze vyhnout se myslivci. Já jsem srna i myslivec.

Najednou jakoby ta vzpomínka na tebe nebyla vůbec vzdálená. Nebylo to včera, co jsme vedle sebe usínali naposledy? Vím, mě taky vystřídala jiná. Každý jsme se vydali jinou cestou, přesto až moc podobnou. Je těžké se ti měsíce vyhýbat a pak se objevíš z ničeho nic.

Musím opět sama sobě připomenout, že už těmito slovy si tě beru zpět do hlavy. To se mi nelíbí. Byl jsi ten, kvůli kterému rozrtál ten kus ledu okolo mého srdce. Tohle píšu asi jen kvůli tomu, že se bojím. Děsím se, že mi můžeš zničit moji slibnou budoucnost.

Ano, přiznávám se, jsem zamilovaná do někoho jiného, než si ty. Netoužím po žádných návrat Eh k tobě. Nebudu ti otevírat své srdce. Nechci tě vidět.

Nevím, kam tímhle textem mířím.
Nslez mi na oči.
 


Komentáře

1 .. | 21. června 2017 v 14:48 | Reagovat

změn psychoterapeuta. Život se má žít, a né profňukat..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama