Until the End.

Věnováno tobě, Honzí. Kapitola sedmá.

2. srpna 2017 v 20:42 | -M.
Tak. Teď ti ukážu, jak to dělám já. Nebudu kvůli tobě zbabělá úzkoprsá troska, jen pozůstatek lidský duše. A ano, napovídám toho podle tebe hodně. Měla bych tě utvrdit v tom, co říkám vždy-já nezapomínám. Tiše sedím ve svém křesle a přemýšlím o tom, proč jsem se cítila tak poníženě. Přeci jenom, vycházím ze situace jako vítěz. Pokud mi chceš říct, že si mě porazil, nebudu tě poslouchat, lhal si mi už dřív, proč bys nelhal teď.

Pst, chvilku ticha, nemluv na mě. Teď se mi konečně dostalo klidu. Myslím, že si ho doopravdy zasloužím. Jakoby se na chviličku všechno to negativní myšlení ztratilo úplně někam do neznáma. Připadám si s každým slovem, které ti věnuji, více a více svobodná. Cítím se volná a silnější než kdy dřív. Buduji mysl, buduji tělo.

Jak si užívám to ticho, úsměv na tváři, široký. VOLNOST. Dočkala jsem se spásy. Možná prozradím i něco vám- neporazila jsem jeho osobně, ale sama sebe. Jediná osoba, co mě dokáže spasit nebo potopit, jsem já sama. A v tom to vězí.

Potřebovala jsem tě zklamat, protože jsi mě podceňoval. Radši budu nenáviděný vlk, než milovaná ovce. Moje motivace vychází jen ze mě. Ty si říkal, že tohle nedokážu, ne teď. A další novinky! Neptám se "PROČ JÁ?"... Odpovím ti s ŠIROKÝM úsměvem "ZKUS TO."

Viděla jsem v tobě lva, krále, lásku, výzvu a pravdu. Nakonec jsi prohrál ty, protože si neobstál ve tvých přirozených rysech. Jaké je vědět, že i když z toho vycházíš lépe, někdo je vždy nad tebou. A teď jsem ten někdo já.

Vítej v ráji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama