Until the End.

Věnováno tobě, Honzí. Kapitola šestá

1. srpna 2017 v 13:49 | -M. |  Přemýšlím
A další lži vyplouvají na povrch. Nerozumím tomu, proč sis mě takovou dobu snažil vydržovat přes sladký řeči. Nechápu tě. Nerozumím tomu, proč to vůbec děláš, proč se takhle chováš a proč si se mnou akorát zametl. Byla jsem jen nějakým tvým hloupým startem. Proč si mi tohle udělal?

Budu se sama sebe ptát ještě hodně dlouho, mám tušení. Ten pocit, co mi svýrá žaludek je způsobenej tím, že když na mě mluvíš, nebo když na mě koukáš, lžeš. Upřímnost, když se vytratí, je konec se vším, konec nadějí. A pomalu to jen člověk vzdává až se dopotácí do úplného konce. Je to jako bys mi sfoukl svíčku, kde ten malý mihotavý plamínek byl moje láska k tobě.

Ty se opravdu divíš, že silnější emoci, co k tobě chovám je nenávist? Promiň mi, ale myslím si, že si to doopravdy zasloužíš. Já ti řekla vše, ty si nepověděl ani ubohou polovinu. A tak se snažím přeorientovat na pozitivnější myšlenky. A ano, cítím se stále jen využitá, nemusíš se pořád ptát.

Jdu si udělat kafe, třeba aspoň trocha kofeinu mě nakopne. Možná si to slibuju marně. Tak jako jsem si slibovala, že se to mezi námi zlepší a najdeme nějakou společnou rovnováhu, i když teď by to nedávalo smysl.

Tak zkusím udělat si druhý kafe. Vypiju ho a nic. Ta energie se asi někde ztratila. Mám nutkání praštit ve vzteku s hrnkem o zem- ale hrnku by narozdíl od tebe byla škoda. Je to jen další den, kdy ti neodpustím.

Stojím sama, proti sobě. Je to boj já vs já, srdce vs mozek. Asi víš, co vyhrává. Nedokážu ti to zapomenout. A vím, že tě nikdy ze sebe úplně nedostanu pryč, na to jsem moc vzteklá a zničená. Ale jsem silný člověk, neuvidíš u mě slzy, ne ty.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama