Until the End.

Jaká vůle?

4. října 2017 v 20:32 | -M. |  Přemýšlím
Jak bolí ty hořkosladké slzy, když mě pálí myšlenka na tebe. Jak se vlastně máš, jak dlouho mě budeš nenávidět? Náš společný život byl tak křehký, tak snadno narušený, přesto jsem věděla, že setrvá, když se nevzdám. Jak propadám naivní touze znovu tě vidět. Proč to stále bolí? Přiznávám se ke svým hříchům a emocím. Je to věčný souboj hlavy a srdce.

Sleduju, jak se rozednívá. Nikdy jsem nezažila nádhernější východ slunce. Stojím před tvým domem, neuvědomuji si, že jsem právě tam. Je to síla zvyku? Kde se ztratila ta romantika starých dnů? Myslím, že moje duše tam někde zůstala. Kdo ji najde, kdo mě slyší?

Ta touha, co mi bere pozornost od směru, kterým se mám dát. Jak můžu utéct, když mě pronásleduje strach z úplněho odcizení? Tak se přiznám, milovala jsem, jako nikdy dřív. Milovala jsem člověka, který si to nezasloužil. Někde cestou domů trousím střípky srdce, snad ho sesbíráš.

Opouštím tuhle myšlenku a už se žene další. Stojím v galerii, kde jsou plátna čistě bílá. Stojím u břehu moře a neslyším to uklidňující šumění. Ležím na louce při letním dni, vánek neovlažuje, ptáci nezpívají nádherné melodii. Nějak mi uniká pointa, jak cenné jsou obyčejné věci, které mi ušetřily tolik strastí.

Chtěla bych se schovat před vzpomínkami, které mě prohání každý den, když vstanu a když jdu spát. Moje svědomí mě asi táhne ke dnu, někde tam najdu svoji hrdost.

Myslím, že jsem se poslední dobou snažila najít to, co doopravdy jsem, ale zbylo mi jen doufat v to, že to přijde samo. Nehledám nic, nečekám nic. Doufám jen v to, že sis uvědomil to, co si provedl, kam si mě dostal.

Bože, jak moc já nesnáším ty konflikty v sobě. Moje pýcha se rozplynula ve tvém jediném káravém pohledu. Myslím, že ještě jsem pořád z části zlomená. Nevím proč, občas mám dojem, že dokážu milovat dvakrát.
 


Komentáře

1 Lolle | Web | 5. října 2017 v 0:52 | Reagovat

Moc krásně napsané i když smutné. Slova dávají smysl, když čtu tvůj článek a to mě oslovuje a smekám klobouk ač žádný nemám.

2 RenessmeTýna | E-mail | 7. října 2017 v 16:53 | Reagovat

když si představím, že jsem tohle před třemi lety prožívala taky.. brr..
hodně štěstí, zlato.. ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama