Until the End.

Procházky peklem #1

30. ledna 2018 v 22:28 | -M. |  Přemýšlím
Smazat, celé vylití srdíčka od znova. Přemýšlím, co vlastně chci tímhle říct, jak smíšené pocity mám ohledně zveřejnění těchto slov. Jak moc dokážou slova ranit ty slabší duše plné emocí kolem nás. Přemýšlím o tom, že jsem právě jedna z nich, jedna z těch slabších dušiček dumajících dennodenně nad existencí vlastní nátury, my, co přemýšlíme o tom, jak zničit svou falešnou fasádu, aby nikdo ani netušil, jak slabí doopravdy jsme.

Stojím naproti tvému bytu, vidím ti do okna, jak sedíš na gauči a listuješ v knize, doufám, že je to chytrá kniha co má smysl číst. Kouřím cigaretu a dál tě pozoruji. Čteš tak pozorně, že zapomínáš, že jsem zde. Haloooo, halooo, tady jsem, tak se na mě podívej, reaguj na mě! A ty dál civíš do té proklaté knihy chytrých žvástů.

Prosím, všímej si mě, odlož tu knihu a vnímej to, co se ti snažím říct. Prosím, poslouchej to, co mám na srdci, vždyť víš, že to skoro nikdy neříkám a trápím se tím, dokud je bolest snesitelná. A jak tak dál se točím jednou a tou samou ulicí, zapaluji další cigaretu a váhám nad otázkou, jestli ti mám zavolat a neobrátit to a odjet domů.

Ale co bych já vlastně bez tebe dělala? Kým bych já byla? Odpovědi na tyhle otázky vlastně už asi ani nechci znát. Je příliš pozdě na to, se měnit a doufat, že všechno bude jiný, lepší. Jak naivní ta představa, že se změním. Jak moc bych si přála ukončit tuhle stupidní hru a být konečně upřímná.

Je snad tohle moje procházka peklem?
 


Komentáře

1 Klaudie | Web | 6. února 2018 v 20:19 | Reagovat

Znám ten pocit. Možná, že to není peklo, jak si myslíme. Možná procházíme očistcem a vše bude zase dobrý, ba dokonce ještě lepší.
Ale kdo nám to může zaručit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama